wistarie

Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

Rod

Wisteria zahrnuje asi 6 až 10 druhů, které planě rostou ve východní Asii a v Severní Americe.

Popis:

Vytrvalá, 2 až 15 m dlouhá liána. Kmen dřevitý, pravotočivě ovíjivý. Listy opadavé, lichozpeřené, se 3 až 6 páry lístků, které jsou krátce řapíčkaté, vejčitě podlouhlé až kopinaté, na vrcholu zašpičatělé a na bázi zaokrouhlené až klínovité. Květní hrozny 15 až 30 cm dlouhé, s 15 až 32 květy, které jsou stopkaté, 22 až 26 mm dlouhé, světle fialové, vzácně bílé, kališní cípy různě dlouhé, 2 horní téměř srostlé. Kvete v IV až VI, začíná rozkvétat ještě před rašením listů.

Původ:

Čína a Japonsko, v Evropě pěstována asi od roku 1816, v ČR se poprvé objevuje kolem roku 1913, v současnosti poměrně hojně pěstována v parcích a zahradách, užívá se zejména k pokrytí nejrůznějších zdí, pergol, plotů, bran apod.

Jedy:

Obsahuje toxické lektiny. Otrava se projevuje zvracením, průjmem a bolestmi břicha, postiženému je třeba podat aktivní uhlí a zajistit výplach žaludku. Otravy byly zaznamenány hlavně po požití lusků dětmi.

Pěstování:

Vistárie vyžaduje slunné, teplé a chráněné stanoviště (např. jižní zeď), půda by měla být propustná, výživná a vápnitá, nesnáší přemokření. Množí se semeny nebo hřížením jednoletých výhonů (na jaře), vykvétá ve věku okolo 3 let, je-li však pěstovaná ze semen, kvete později, někdy až ve věku okolo 10 let. V červenci či v srpnu je dobré zkrátit mladé větve na délku 3 až 5 listů, rostlina pak více kvete a více se větví. Vistárie není schopná se sama pnout po zdech, proto je nutné ji uchytit k nějaké vhodné opoře (pergola apod.).